Historie Kraniosakrální osteopatie (CSO) je vcelku krátká a váže se ke třem mužům. Prvním je Dr. AdrewTaylor Stills (1828-1917) zakladatel osteopatie. Dr. Stills studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie. Druhý muž Dr. Wiliem Garner Sutherland (1873-1954) je žákem Dr.Stillese a je považován za zakladatele Kraniosakrální osteopatie. Kolem roku 1900 začal zkoumat lidskou lebku a zistil, že jednotlivé lebeční kosti jsou do sebe zakousnuty jako dětská skládanka a lebeční švy umožňují jednotlivým částem lebky pohyb. Ten označil Dr. Sutherland jako “primární dýchání” neboli kraniální rytmus a tento a tento pohyb lebky je předmětem zkoumání kraniosakrálního systému. Proč sakrálního? Protože dura mater (tvrdá plena mozková) doprovází míchu až ke kosti křížové, jde tedy o souhru systému propojeného mezi kraniem-lebkou a sakrem-kosti křížovou.
Dr. Sutherland vypracoval logický strukturovaný koncept a brzy zjistil, že mikropohyby lebky se dají experimentálně napodobit a je možné je cítit rukama. Dalších několik let se učil tento pohyb cítit a dělal různé experimenty pomocí přilbice, kterou utahoval na jednotlivých kostech lebečních a jeho žena zapisovala, co se děje – jestli hůře vidí nebo má horší rovnováhu atd. Na základě těchto experimentů určoval, jak pohyblivost lebečních kostí působí na jednotlivce a jaký význam má pro lidské tělo, zjistil, které pohyby jsou normální a které abnormální.
Dr. Sutherland rozvinul terapii jemných manipulací k nastolení harmonie v kraniosakrálním systému.
Další, kdo tuto metodu rozvinul, byl americký chirurg John E. Upledger, který jí dal název Kraniosakrální terapie (CST). Tento systém doplnil teorií funkce kraniosakrálního systému (Likvor model).
V roce 1970 si všiml během operace krku podivného rytmu na mišní membráně. zaznamenal, že tento rytmus je odlišný od dechového a srdečního rytmu. Nikdo z jeho kolegů mu nedokázal vysvětlit, co za rytmus během operace pozoroval. O 2 roky později John E. Upledger navštívil seminář, který vysvětloval Sutherlandovy myšlenky a učil
některým jeho technikám. V roce 1975 získal Dr. Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě. Na základě výzkumu a vlastní praxe významně tuto metodu zdokonalil. Během 20ti let svojí klinické praxe začal publikovat a to zejména učebnice CS terapie: Craniosacral Therapy I. a II. a pro veřejnost vydal knihu: Your Inner Physician and You (Ty a Tvůj skrytý lékař). Tato kniha byla přeložena do českého jazyka a vydána nakladatelstvím Modrý klíč, je určena laické veřejnosti a vysvětluje objevení CS systému a postupy této metody.
INDIKACE
Obecně CSO přispívá k stimulaci a harmonizaci fyzických a psychických sil jedince. Lze ji aplikovat u krátkodobých obtíží akutního rázu i u chronických stavů. Velmi jemně jsou podporovány přirozené autoregulační schopnosti, které napomáhají vylepšit funkci mozku a míchy a další systémy související s CNS: nervový, hormonální, imunitní, neuromuskuloskeletální, vaskulární a respirační.
Je vhodná zejména pro následující stavy:
- autismus
- astma
- bolesti hlavy, zad, páteře, výhřezy plotének, posuny obratlů, migrény
- cerebrální paralýza
- downův syndrom
- deprese
- DMO – dětská mozková obrna
- enuréza – noční pomočování
- epilepsie
- exophtalmus – vystoupení oka z očnice
- horečka
- mentální retardace
- Meniere syndrom
- motání hlavy – závratě
- ochrnutí obličeje
- cukání v obličeji
- glaukom – zelený zákla
- chřipka
- onemocnění oběhového systému srdce
- hyperkinetický syndrom
- herpes – pásový opar
- hypertenze – vysoký krevní tlak
- neurastenie
- rachitida – křivice
- nespavost
- sinusitis – zánět vedlejších nosních dutin
- skolióza
- strabismus – šilhání
- struma – vole
- smyslové vady
- neuralgie trigeminu – trojklanného nervu
- patologické změny páteře
- zápal mozkových blan
- záněty středouší
